30 let Úmluvy o právech dítěte. Hrozby se mění, ale zůstávají

Praha 20. 11. 2019 Právě dnes uplyne 30 let od přijetí Úmluvy o právech dítěte. Byla přijata Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989. Od té doby ji s výjimkou USA ratifikovaly všechny státy světa a stala se tak nejrozšířenější smlouvou deklarující lidská práva v celé historii.

 Každé dítě má právo na ochranu a bezpečí, na svůj názor, na vzdělání, být v kontaktu s celou svojí rodinou, dostat lékařskou péči… Proto vznikla Úmluva o právech dítěte, která prosazuje rovné příležitosti pro všechny děti bez ohledu na to, kde žijí.

Česká republika implementovala Úmluvu o právech dítěte do svého právního řádu v roce 1991 na základě zákona č. 3/1993 Sb. Ratifikací Úmluvy o právech dítěte přijala povinnost zařadit ji do svých legislativních norem a dbát na dodržování zásad uvedených v Úmluvě. Zároveň se zavázala, že každých pět let podá podrobnou zprávu Výboru OSN pro práva dětí o stavu dětské populace a naplňování dětských práv. „Je zarážející, že ač opakovaně Výbor doporučuje ČR ustanovení nezávislého dětského ombudsmana, ČR nadále chybí nezávislý orgán prosazující práva dětí a  monitorující realizaci Úmluvy. Pracovníci Dětského krizového centra dlouhodobě chrání a prosazují práva svých dětských klientů. Nadále je však zjevné, že dětská práva v ČR zůstávají nejednou na okraji pozornosti zúčastněných subjektů.“ reaguje Veronika Andrtová, zástupkyně ředitelky DKC.

Za 30 let od přijetí Úmluvy se situace v oblasti ochrany dětských práv změnila. Výrazně jsme posunuli v ochraně dětí: děti neposíláme do válečných konfliktů, dítě není majetkem rodiny, neexistuje zde dětská práce. V rámci  Dětského krizového centra se zdá být na ústupu závažné   fyzické násilí. Přesto i v České republice každoročně některé z dětí, zejména v tom neútlejším věku,  fyzický útok pečující osoby nepřežije.  V otázkách ochrany práv a oprávněných zájmů toho dětem ještě mnoho dlužíme.

„Nedá se přímo říci, zda jsou děti ohroženy více nebo méně. Změnila se společnost a s tím se objevují nová rizika a nové formy ohrožení dětí, například v rámci kyberprostoru. Určitě vzrůstají počty sexuálního násilí. Mimo jiné i proto, že lidé zapomínají, že jejich právo na uspokojení potřeb končí tam, kde začíná právo druhého“ říká Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra.

Dramaticky vzrůstá počet rodičů, kteří se rozcházejí, a tím přibývá rozvodových sporů. „Společenská tolerance tohoto fenoménu je velmi vysoká, přičemž si leckdo ani neuvědomuje, že vleklý vyhrocený rozvodový spor je vlastně také psychické týrání dítěte se všemi negativními dopady na jeho  vývoj“ říká Dušková. Rozsudky se neúměrně protahují, ale dítě potřebuje dosáhnout stability co nejrychleji. „Akcentují se práva rodičů nikoli dětí, ale je přece naprosto zřejmé, že  v případě střetu zájmů musíme chránit  především ty slabší, ohroženější, závislejší, tedy děti“ dodává.

Tabulka: Aktivní klientela DKC v roce 2018 dle vstupní problematiky 

 ¹ Ohrožující prostředí zejména: domácí násilí, poruchy osobnosti rodičů, psychiatrická onemocnění rodičů, konflikty rodičů, abusus alkoholu rodičem aj.

² Jiná problematika zejména: zanedbávání a jiné formy traumatizace (přepadení dítěte, násilné trestné činy mezi rodiči, dopravní nehody aj), úmrtí rodiče, výchovné problémy, neurotické obtíže, sebevražda v rodině či blízkém okolí, depresivní poruchy u dětí, sebepoškozování aj.

Velmi záludná mohou být rizika, která působí na děti v online prostředí. Tato rizika jsou často podceňována a bagatelizována. Málo rodičů si uvědomuje, že v kyberprostoru je ohrožené každé dítě, které má mobilní telefon a to včetně těch nejmenších. Záludnost kyberšikany se pak skrývá ve všudypřítomné technologii. „Stačí zveřejnit ponižující obrázek nebo video, nebo oběť vydírat výhružkami o zveřejnění. Někdy se to, co začínalo jako žert, vymkne kontrole a má velmi neblahý efekt na dětskou psychiku,“ říká Anna Rollová, psycholožka Linky důvěry Dětského krizového centra. Stres vede děti do izolace a stažení do sebe, způsobuje deprese. Děti mohou utrpět i posttraumatickou stresovou poruchu, v nejhorších případech se pak objevují případy sebepoškozování nebo dokonce sebevraždy. 

Jednou nasdílené obrázky nebo videa se z online prostředí velmi špatně odstraňují a je možné je po nějaké době znovu „vytáhnout“ a tím oběti působit další bolest. „Dítě sice po útocích nemá modřiny, ale efekt může být mnohem závažnější než fyzická bolest. A protože je online téměř neustále, nemůže před nimi utéct, v bezpečí není ani doma,“ dále popisuje Rollová. Obětí přibývá, v roce 2018 jsme  na Lince důvěry  Dětského krizového centra řešili čtyřikrát více případů než v roce předchozím. 

Dětské krizové centrum poskytuje odbornou pomoc ohroženým dětem více než 27 let. Odborníci z centra dlouhodobě upozorňují na nedostatečnou kapacitu pedopsychiatrů i urgentní krizové pomoci. Aby byli schopni reagovat na neustále se zvyšující poptávku po službách, bylo v říjnu tohoto roku otevřeno další pracoviště, díky kterému bude kapacita Dětského krizového centra navýšena o 60 -70 dětí ročně, kterým budou psychologové a sociální pracovníci centra schopni pomoci.

„Kapacita Dětského krizového centra rozhodně není dostačující, což vyplývá i z toho, že jsme jediné takto specializované zařízení v celé České republice. Je to také důvod, proč jsme upřeli velké síly do zřízení detašovaného pracoviště, abychom navýšili kapacitu“ sděluje Dušková.

Dětské krizové centrum poskytuje také službu tzv. Okamžité krizové pomoci, které je dostupná všem dětem v úterý, středu a čtvrtek od 16 -18 hod a kam není třeba se objednávat. „Vždy je ale lepší předem zavolat,“ říká Dušková, „stává se nám, že se vzhledem k tomu, že jsme jediné pracoviště, které takovouto službu v Praze dětem poskytuje, se zde  sejde více klientů, než jaká je kapacita této služby. Nejsme pak schopni pomoci všem klientům najednou a musíme je požádat, aby přišli jiný den.“