Tisková zpráva

Praha, 10. 11. 2020

Blíží se jeden ze svátků, který patří dětem. 20.11. je světový den dětí, který známe také jako Výročí Úmluvy o právech dítěte. Den, kdy si máme připomenout, že i děti mají svá práva. Na porušování práv dětí je nutné upozorňovat a to hlasitě. Česká republika implementovala Úmluvu o právech dítěte do svého právního řádu již v roce 1991, ale stále toho v otázkách ochrany práv a oprávněných zájmů  dětem ještě mnoho dlužíme.

Za 30 let od přijetí Úmluvy se situace v oblasti ochrany dětských práv změnila. Výrazně jsme se v ochraně dětí posunuli vpřed: děti neposíláme do válečných konfliktů, dítě není vlastnictví rodiny, neexistuje zde dětská práce. Ačkoliv v poslední době v Dětském krizovém centru mírně ubylo závažných případů fyzického týrání dětí, každoročně v České republice několik dětí brutální útok pečujících osob nepřežije.

„Nedá se přímo říci, zda jsou děti ohroženy více nebo méně. Především se změnila společnost a s tím se objevují nová rizika a nové formy ohrožení dětí, například v rámci kyberprostoru. Určitě vzrůstají počty sexuálního násilí. Mimo jiné i proto, že lidé zapomínají, že jejich právo na uspokojení potřeb končí tam, kde začíná právo druhého. Mnohé děti dlouhodobě trpí v rámci vyhrocených rozvodových sporů“ říká Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra.

Právě v době, kdy nás velmi tvrdě zasáhla druhá vlna spojená s onemocněním Covid-19  a děti jsou znovu izolovány ve svých rodinách, více než kdy jindy zesilují problémy, které se v rodinách vyskytují. Často se při nedobrovolné izolaci zhoršuje psychický stav ohrožených dětí. Dětské krizové centrum už od vyhlášení prvního nouzového stavu na jaře tohoto roku zaznamenává výrazný nárůst klientů především na chatu Linky důvěry; odborní pracovníci centra řeší nejzávažnější a také nejchoulostivější témata – sexuální násilí, sebepoškozování, sebevražedné tendence, domácí násilí v rodině.

Podle doposud známých informací o onemocnění Covid-19 děti nejsou přímo tzv. rizikovou skupinou, avšak rizikové jsou pro ně  důsledky nezbytných epidemiologických opatření. „V podzimních měsících jsme znovu zaznamenali nárůst dětí, které hledají pomoc prostřednictvím našeho online chatu, a to o celých 30 % oproti loňskému roku. Na rodiče i děti doléhá izolace, strach o blízké. Není tajemstvím, že část rodin se potýká s existenčními problémy, domácím násilím, konzumací alkoholu. Složitou situaci řeší také rodiny, kde rodiče žijí odděleně. Potýkáme se s tím, že mezi rozvedenými rodiči dochází ke konfliktům souvisejícím s předáváním dětí. Všechny tyto negativní důsledky se odráží na dětech,“ vysvětluje ředitelka Dětského krizového centra, PhDr. Zora Dušková.

Děti se v důsledku vládních nařízení často cítí osamoceny ve svých domovech, což přináší zvýšenou potřebu komunikace v online prostoru. Mnohem více a intenzivněji prožívají virtuální svět jako svůj vlastní – reálný. Je pro ně velmi důležité, jak se v kyberprostoru prezentují a jak na ně vrstevníci reagují. Pokud dochází k jejich dehonestaci a vysmívání, je to pro ně traumatická zkušenost, kterou leckdy neumí bez odborné pomoci samy zvládnout.  a neví, jak se mohou v online světě bránit. „Tím, že děti doma tráví většinu času, uchylují se často na sociální sítě, kde hledají kontakt, aby se necítily tolik samy. Problém se sociálními sítěmi tu byl už před pandemií, ale v této době se více než dříve objevují témata kyberšikany. Děti jsou velmi citlivé na mínění svých vrstevníků a ještě více bezbranné, když se kvůli karanténě nemohou potkat a nedokážou čelit tomu, co o nich druhý vrstevník píše,“  popisuje nejčastější témata online chatu vedoucí Linky důvěry Dětského krizového centra, psycholožka Helena Juklová.

„Ve virtuálním světě je čím dál méně bezpečno. Zejména chaty a sociální sítě mohou být zneužitelné díky své anonymitě. Často se stává, že lidé o sobě zveřejňují informace na internetu, které by člověku na ulici jistě neřekli, a tím ohrožují své bezpečí a majetek. Je to základní materiál pro kyberšikanu. Největší nebezpečí kyberprostoru spočívá v tom, že pachatelé cíleně získávají důvěru dítěte a budují si s ním blízký vztah. To už je jen krůček k tomu, aby pachatel vylákal dítě od klávesnice k osobnímu setkání v běžném životě a k fyzickému či sexuálnímu násilí,“ říká Juklová.

Provoz Linky důvěry pandemie neomezila

„Nejsme sice v první linii jako naši kolegové v nemocnicích, ale uvědomujeme si složitou situaci mnoha dětí i rodin. Naše telefonické služby zůstávají v provozu non-stop. Usilujeme také o další navýšení kapacit online chatu, abychom mohli být našim klientům  k dispozici, kdykoli to potřebují,“ doplňuje Helena Juklová.

Dětské krizové centrum poskytuje i navazující ambulantní služby především tzv. Okamžitou krizovou pomoc, která je k dispozici všem dětem a jejich rodičům, případně jiné blízké osobě,  ve dnech út, st a čt 16-18, a to i  bez objednání. Speciálně školení odborníci, sociální pracovníci a psychologové, poskytují dětem krizovou intervenci a poradenství osobně a zdarma, nyní za zvýšených hygienických opatření.

PhDr. ZORA DUŠKOVÁ je klinická psycholožka. V Dětském krizovém centru působí jako ředitelka již 20 let. Věnuje se zejména problematice traumatizovaných a ohrožených dětí, krizovým situacím v rodinách, psychoterapii traumatu.

Mgr. HELENA JUKLOVÁ je vedoucí linky důvěry Dětského krizového centra. Distanční formou krizové pomoci se zabývá 15 let. Vystudovala magisterské studium jednooborové psychologie a má bohaté zkušenosti s dětmi, které využívají telefon, případně chat, když se ocitly v těžké traumatizující situaci, kterou nedokáží samy zvládnout.

DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM působí jako nestátní nezisková organizace humanitárního zaměření specializovaná zejména na odbornou pomoc týraným, sexuálně zneužívaným či zanedbávaným dětem. Uživateli služeb jsou přímo ohrožené děti, i celé jejich rodiny. Linka důvěry Dětského krizového centra funguje v nonstop provozu od roku 1996 a od té doby přijala přes 68 000 kontaktů. V roce 2019 jsme na Lince důvěry přijali celkem 4 742 kontaktů.