Fyzické a psychické týrání

/v /by

FYZICKÉ TÝRÁNÍ představuje záměrné ubližování dítěti, volbu nepřiměřeně bolestivých a zraňujících trestů, nepřiměřeně časté nadužívání fyzických trestů, neúměrně tvrdé trestání vzhledem k míře „prohřešku“ dítěte.  O týrání hovoříme v těch případech, kdy se neadekvátní trestání dítěte stává převažujícím výchovným prostředkem či kde je fyzického násilí užito sice ojediněle, ale s nadměrnou brutalitou. Podstatu fyzického týrání naplňuje i pasivní chování v podobě nezabránění takovému ubližování.  V mnoha případech totiž netýrající   rodič o hrubém zacházení s dítětem ví a přesto neučiní žádné efektivní kroky na jeho ochranu.

Fyzické týrání dětí je často vázáno přímo na prostředí primární rodiny.

Mezi aktivní formy fyzického týrání patří např.:

  • nepřiměřené bití rukou, údery pěstmi
  • bití různými nástroji
  • kopání do dítěte
  • způsobení bodných, řezných a sečných ran
  • způsobování popálenin, cigaretou, zapalovač; záměrné opaření dítěte
  • svazování dítěte
  • škrcení a dušení
  • vytrhávání vlasů – cloumání dítětem za vlasy
  • silné třesení – zejm. s kojencem
  • otravy jedy a chemikáliemi
  • opakující se nedostatek jídla, tekutin, tepla

Pasivní forma znamená nedostatečné uspokojování základních potřeb dítěte (jídlo, pití, spánek, adekvátní oblečení), ale také nezabránění fyzickému týrání dítěte!

 V důsledku fyzického týrání mohou mít děti na těle různé modřiny, a to i různého stáří (různá intenzita, různé zbarvení modřin). Tyto modřiny mohou být na méně obvyklých místech, například na zádech.  Ne každá modřina je ale signálem o fyzickém násilí na dítěti. Modřiny je proto třeba posuzovat s přihlédnutím k faktu, že mnohé modřiny na těle dětí mohou vznikat i při hrách a sportu.  Pozornost mohou dále poutat popáleniny na těle dítěte, například malé kruhové popáleniny (od cigaret); stopy na rukou po spoutání dítěte (na zápěstí), bodné rány od nůžek; u některých fyzicky týraných dětí lze odborným vyšetřením odhalit i zlomeniny, někdy i různého stáří.

Česká výchova je stále velmi trestající a založená především na užívání tzv. negativních výchovných prostředků (trest, sankce, zákazy, posměch…) na úkor prostředků pozitivních a rozvíjejících (odměna, pochvala, uznání, společný zážitek…). Nadále v naší kultuře převládá vysoká tolerance k fyzickým trestům.

Fyzickým týráním mohou být ohrožené děti od nejútlejšího věku, dokonce kojeneckého a batolecího. Jedná se o věk, kdy dítě ještě nemůže cíleně a vědomě „zlobit“ a kdy se jednoznačně jedná o selhání dospělé – týrající osoby, nejčastěji v roli rodiče (otec, matka; vlastní i nevlastní).

 

PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ je souborem nežádoucích způsobů zacházení s dítětem, které vede k narušení jeho zdravého, harmonického vývoje, narušení všestranného rozvoje osobnosti či ke snižování hodnoty a společenského stavu dítěte.

Psychické týrání je neoddělitelným doprovodným jevem všech ostatních forem týrání dítěte. Nelze si představit dítě fyzicky týrané či sexuálně zneužívané, u něhož bychom neshledali závažný dopad též v oblasti psychiky dítěte.

Psychické týrání existuje i ve své samostatné podobě jako stěžejní způsob nepříznivého zacházení s dítětem. Řadíme sem nejrůznější   formy nadávání dítěti, ponižování dítěte, izolování dítěte, citové odmítání dítěte, nadměrné zatěžování dítěte neadekvátními povinnostmi, péčí o domácnost a sourozence, ale také nadměrná očekávání a ctižádost rodičů či tlak na školní výkon překračující schopnosti dítěte.

Psychické týrání –  zahrnuje slovní útoky na sebevědomí dítěte, ponižování, zavrhování dítěte, hrubé citové odmítání a/či nedostatečný zájem o dítě, vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, podrývání sebedůvěry a sebevědomí opakovaným urážením a podceňováním;  kladení nepřiměřených nároků na dítě; požadování  věku nepřiměřených úkolů a povinností kladených na dítě, nadměrného zatěžování dítěte domácími pracemi a povinnostmi v rozsahu, který poškozuje zdravý vývoj dítěte;  opakované  hrubé  ponižování dítěte, opakující se nadávání dítěti, snižování jeho hodnoty, urážení dítěte, zacházení s dítětem bez respektu.

Kdo může být fyzicky a psychicky týraný?

  • Vaše dcera, a to již od nejútlejšího věku, dokonce kojeneckého
  • Váš syn, a to již od nejútlejšího věku, dokonce kojeneckého
  • jedno dítě z Vaší rodiny
  • více dětí z Vaší rodiny – sourozenci

Kdo může Vaše dítě fyzicky a psychicky týrat?

  • někdo přímo z Vaší rodiny, člen rodiny – druhý rodič, nevlastní rodič, prarodič
  • někdo, koho dobře znáte a kdo má možnost být s dítětem o samotě – např. Váš nový partner

K fyzickému týrání dochází nejčastěji v rámci rodiny, tj. ze strany nejbližších osob.

 Kde a kdy může k fyzickému a psychickému týrání docházet?

  • kdekoliv a kdykoliv u Vás doma,
  • mimo domov – v kůlně, v garáži, na chatě, na zahradě …

JAK MOHOU DĚTI REAGOVAT NA FYZICKÉ A PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ

  •  změnami obvyklého chování, např. náhlá uzavřenost vůči druhým či neobvyklá otevřenost vůči druhým, smutkem, pocity neštěstí, návratem k chování odpovídajícímu mladšímu věku, uzavřeností, stažení se do sebe, tvrdohlavostí, přílišnou aktivitou, neklidem
  • nápadnými úlekovými reakcemi například na nečekaný hlasitý zvuk, na nečekaný pohyb nějaké osoby, například když někdo náhle vstane, natáhne ruku aj. Setkat se lze například s nápadným přikrčením dítěte, ztuhnutím, zakrýváním si hlavy rukama, snahou schovat se u někoho v náručí aj.
  • týrané děti mohou být nápadně tiché, až „neviditelné“ ve svém chování; úslužné, nápadně způsobné, snažící se maximálně vyhovět (strategie, jak nepopudit útočníka).
  • potřebou nadměrně se oblékat; neochotou převlékat se před druhými, např. převlékání se na tělocvik ve společné šatně; neochotou svlékat se před druhými, např. doma před koupáním … s cílem zakrývat na svém těle stopy po fyzickém týrání (modřiny, rány, popáleniny)
  • nejistotou, sníženým sebehodnocením, neprůbojností, pasivitou

 

Fyzické (a psychické) týrání, zejména pokud k němu dochází ze strany nejbližších osob, kontaktní formou, dlouhodobě, může způsobit závažnou formu traumatizace dítěte a závažným způsobem negativně ovlivnit psychický, emoční i sociální vývoj dítěte s rizikem celoživotních následků. Proto je třeba vždy citlivě reagovat na jakékoliv sdělení dítěte o jeho možném sexuálním zneužívání, stejně jako na jakékoliv náznaky a signály, které dítě vysílá a které mohou vést k obavě z jeho sexuálního zneužití. Každé podezření je potřeba odborně posoudit a také vhodnými postupy zabránit v jeho možném pokračování.

Fyzickým a psychickým týráním děti trpí! 

 Včasnou odbornou péčí lze mnohé následky minimalizovat.