Laura

Jsem Laura. Rodiče a brácha mi zemřeli při dopravní nehodě na dálnici. Byla jsem s nimi v autě…

Stále se mi to vrací ta chvíle, kdy se to stalo. Slyším skřípat brzdy, slyším, že někdo troubí, a pak hrozná rána. Slyšela jsem bráchu, jak brečí, viděla jsem, že tátovi teče krev….

Teď jsem u babičky. Babička říká, že tady mi pomůžou….

Příběh Laury je pouze ilustrační. Ale každý z nás se někdy může dostat do situace, kdy si neví rady nebo prožívá něco, s čím by se rád někomu svěřil…Může se však stydět o tom někomu říct či mít obavy z reakce okolí, někdy nemusí být snadné najít ta pravá slova či někoho, kdo by ho vyslechl…Ať už to máte tak či onak a zabrousili jste na naše stránky kvůli sobě či někomu jinému, můžete se na nás obrátit. Na Lince důvěry Dětského krizového centra si můžete promluvit s někým, kdo vám bude naslouchat a pomůže vám s hledáním možného řešení.

S čím se na nás můžete obrátit?

Děti i dospělí nás kontaktují s různými příběhy a zkušenostmi. Někdy napíší krátký dotaz, někdy zavolají a můžeme si s nimi o tom, co prožívají, popovídat. Je pro nás důležité pozorně vyslechnout to, co volající zažívá, porozumět tomu, co se v jeho situaci děje a jak se cítí. Pokud přemýšlíš, zda zavolat na Linku důvěry nebo jsi zvědavý, s čím se na nás lidé obrací, můžeš se podívat na další příběhy.

Tento příběh je fiktivní a neodhaluje osobní informace žádného z klientů. Příběh je inspirovaný reálnými chaty na Lince důvěry Dětského krizového centra.

Autorka článku je konzultantka Linky důvěry.

Nemusíš se bát, příběhy jsou modelové. Skutečné příběhy volajících jsou u nás v bezpečí a nezveřejňujeme je.

Jsme k dispozici na non-stop Lince důvěry nebo v ambulanci, kontakty jsou zde.