Sedmiletý Matěj nechce, aby byla máma zlá

Jsem Matěj a je mi sedm a chodím do domečku s medvědem. Jsem rád, že si mám s kým popovídat – mám svojí „tetu“ psycholožku. Poslala nás tam sociálka, protože máma prý moc pije. Mám o mámu strach. Nechci, aby pila. Je pak na mě zlá. Několikrát mě zapomněla v družině, paní učitelka se pak zlobila. Někdy mě nechává samotnýho doma, a když se v noci probudím a máma je pryč, hrozně se bojím.

Od tý doby, co tam chodíme, je to lepší. Máma asi nepije. Ale za chvíli budou Vánoce, nevím, jestli to vydrží. Ani nevím, jestli mi Ježíšek přinese to auto, o který jsem si psal. Ale to nevadí, hlavně, když bude máma v pohodě…

Příběh Matěje je pouze ilustrační. Ale každý z nás se někdy může dostat do situace, kdy si neví rady nebo prožívá něco, s čím by se rád někomu svěřil…Může se však stydět o tom někomu říct či mít obavy z reakce okolí, někdy nemusí být snadné najít ta pravá slova či někoho, kdo by ho vyslechl…Ať už to máte tak či onak a zabrousili jste na naše stránky kvůli sobě či někomu jinému, můžete se na nás obrátit. Na Lince důvěry Dětského krizového centra si můžete promluvit s někým, kdo vám bude naslouchat a pomůže vám s hledáním možného řešení.

S čím se na nás můžete obrátit?

Děti i dospělí nás kontaktují s různými příběhy a zkušenostmi. Někdy napíší krátký dotaz, někdy zavolají a můžeme si s nimi o tom, co prožívají, popovídat. Je pro nás důležité pozorně vyslechnout to, co volající zažívá, porozumět tomu, co se v jeho situaci děje a jak se cítí. Pokud přemýšlíš, zda zavolat na Linku důvěry nebo jsi zvědavý, s čím se na nás lidé obrací, můžeš se podívat na další příběhy.

Tento příběh je fiktivní a neodhaluje osobní informace žádného z klientů. 

Nemusíš se bát, příběhy jsou vymyšlené. Skutečné příběhy volajících jsou u nás v bezpečí a nezveřejňujeme je.

Jsme k dispozici na non-stop Lince důvěry nebo v ambulanci, kontakty jsou zde.